WORLD CUP: ČÍNA 2013

Asi se někdo zbláznil... Tohoto pocitu jsem se nedokázala zbavit už od 7. 9., kdy dorazila zpráva z Itálie, že World Cup bude. Super, zaradovala jsem se, tak jedem do Itálie! Celé léto to vypadalo, že Italové zase World Cup odpískali, a on přece jen bude!

Bude - ale v Číně !!!

WORLD CUP BARREL RACE
YINCHUAN, ČÍNA
12. - 16. 10. 2013

Složení českého týmu:
jezdci: Petra Čechová, Kristýna Tesařová
team manager: Zuzana Lišková

Chtějí dvě ženy nebo ženu a muže, plus team manažera, a hradí veškeré náklady...a do dvou dnů přihlášky se jmény a kopie pasů! Něco tak neuvěřitelného jsem fakt dlouho neslyšela. Výběr jezdců byl celkem jasný už z propozic pro letošní rok - první dva s nejvyšším počtem 1D bodů. Takže Petra a já. Jako team manažera jsme oslovily Zuzku - umí dobře anglicky a v barelech se vyzná. No alespoň jsme nemusely řešit společné oblečení - oprášily jsme to z World Cupu 2009. Pocit, že je to celé vtip, mě ale neopustil ani když týden před plánovaným odletem přišly letenky a víza.

A tak jsme 10. 10. v 10:10 vyrazily z Ruzyně směrem na Frankfurt, Peking a Yinchuan. Začala jsem tomu konečně věřit. Ve Frankfurtu jsme potkaly první partu v kloboukách - německý team, v Pekingu počet okloboukovaných vzrostl o Polky, Maďary a Australany. A když jsme se nakonec všichni sešli v hotelu v Yinchuanu, dalo to dohromady úctyhodných 22 zemí!

Den první

Hned po příletu jsme se mohli jet podívat na arénu, kde se bude jezdit. Velmi rychle jsme utvořili Česko - Slovensko - Polsko - Maďarskou partu (všichni jsme se znali ze závodů, klinik a minulých World Cupů) a kam jsme se hnuli byla (slušňáci prominou) prdel. Není špatné potkat staré známé v tak daleké zemi!

Po cestě jsme vtipkovali jak asi vypadá čínský barelový kůň a jak aréna. To co jsme viděli nám vcelku vyrazilo dech - aréna byl totiž obrovský atletický stadion, kde prostě uprostřed běžeckého oválu strhli trávu do tvaru velkého obdélníka a to bylo ono! Vzhledem k tomu, že všude kolem města byl z letadla vidět samý písek, podklad byl zřejmě původní zemina. Hrazení bylo tvořené z metr vysokých zábran, co se dávají na stadiony pro diváky. Na trávě vedle Číňani prováděli své koně, kteří dorazili z pěti různých míst v Číně. Někteří jeli až 3000 km! Koníci vůbec nevypadali špatně - téměř všechno byli quarteři, appaloosy a painti importovaní zhruba před třemi lety ze států. Bylo jich celkem 40.

Den druhý

V plánu byla opět výprava na stadion a večer, až dorazí opravdu všechny výpravy, společný meeting s vysvětlením pravidel. Číňani totiž vymysleli nový systém hodnocení a střídání koní.

Už po cestě na stadion jsme si všimli, že celá hlavní silinice je lemovaná vlajkami zúčastněných zemí a reklamními transparenty. Na stadionu zrovna probíhal nácvik slavnostního zahajovacího ceremoniálu. Trochu to připomínalo spartakiádu. 500 cvičenců trénovalo sestavu tai-či, pak 200 kluků v různě barevných oblečkách zase jinou bojovou sestavu, průvod koní různých plemen, děti s pólo-poníkama. Pochopili jsme, ža to bude asi velká akce. Povrch arény se pořadatelům nezdál zcela dokonalý, tak se rozhodli to trochu vylepšit. V místech, kde stály barely, vykopali ve čtyřmetrových kruzích písek do hloubky 50 cm a do těhle děr navezli náklaďáky písek jiný. Kopali to ručně - napřed parta ženských v oblečkách jako z vězení (trestankyně to ale opravdu nebyly), pak je vystřídali chlapi, a v tom okamžiku přijel bagr . A pak to vláčeli rotavátorem. Zdálo se nám to spíš horší než lepší. Kolem barelů to bylo příšerně hluboké. Nicméně i přes to nám odpoledne Číňani předvedli všechny koně, jak jedou ostrou jízdu se svými majiteli. Nutno uznat že koně se kolem barelů bořili do půl holeně, ale i přes to jsme byli celkem zděšení. Až na vyjímky nebylo vidět, že by se koně u barelů ohýbali, většinou jezdci zatáčeli silným zatažením do strany a dozadu kolem boků, případně s hlavou vyvrácenou ven. Někteří očividně nebrzdili a jízdy, které byly opravdu pěkné, se daly spočítat na prstech jedné ruky. Byli jsme celkem v šoku a říkali si, že tady nám asi nějaká technika bude na prd!

Večerní meeting začal jako těžce oficiální záležitost - v kongresovém centru, za přítomnosti televize a pohlavárů města. Slavnostně představili všechny země, pronesli oslavné řeči a pak představili ten úžasný, nový a spravedlivější systém. Všechny země byly rozlosovány do skupin po třech. Ve skupině jela země proti zemi - jezdec proti jezdci - vždy na stejných koních. Kdo měl lepší čas, dostal bod. Ta země, která získala v rámci skupiny nejvíc bodů, postupovala dál. Při rovnosti bodů rozhodoval součet časů. Každá skupina měla tři koně plus jednoho náhradního, jezdec jel na dvou z nich - každou jízdu na jiném. Pět minut před startem směl jezdec ke koni přijít, upravit si třmeny a na koně si sednout a "vyzkoušet si ho". Na nás vyšla v losování Venezuela a Uruguay. A koně číslo 13, 14, 15 a náhradní 16.

Na další den byl naplánován jednak zkušební sranda závod mezi čínským teamem a světovým teamem (vybrali šest jezdců do každé skupiny), a pak trénink, kdy si každý měl vyzkoušet ty své dva koně. Už jsme se docela těšily, že si zajezdíme.

Den třetí

Konečně jsme se oblékli do jezdeckého, do společných košil číslo 1 a vyrazili.

Dopolední sranda závod vypadal líp pro čínský team - jezdci očividně koně znali. Světový team měl celkem hoňku, bylo vidět, že koně jsou ježdění spíš na sílu a tahání, s jezdci dost shazovali nebo nedotáčeli. Jeden z jezdců opustil v obratu koně i se sedlem - rozepl se mu podbřišník. Cajky vůbec měli v dost hrozném stavu. Koník byl naštěstí jeden z těch slušných takže se okamžitě zapíchl a počkal, až se jezdec posbírá. Devět koní ze 40 ale šlo několik ostrých jízd a odpoledne je ještě čekaly další 4 v rámci tréninku. A hlavně těch šest "vyvolených" jezdců vlastně dostalo šanci nanečisto si oproti ostatním vyzkoušet mnohem víc koní.

Odpolední trénink byl totální zmatek. Každý si mohl zajet jízdu na obou koních. Biče a ostruhy byly zakázané (stejně jako v závodě). Původní dvě jízdy na každého se ale nedodržely - někdo jel dvakrát, někdo jednou, na dva jezdce se nedostalo vůbec. Já měla koníka č. 14. Měl problém - nechtěl na start ( a pak se taky neohýbal a nebrzdil  ) Se mnou ještě odstartoval. Dle návodu majitele jsem ho pleskla bičíkem, kůň vletěl do arény a jelo se - moje představa o klidné tréninkové jízdě, kdy si ho "ošahám", abych pak druhý den jela naostro, vzala za své hned zkraje. Po prvním barelu jsem pochopila, že v klidu to ten koník prostě neumí, tak jsem se přizpůsobila a snažila se ho přemluvit k obratům. Točil značně zeširoka a rovně jak prkno, ale točil. V druhém kole na něj sedla Venezuelanka a s tou už neodstartoval. Vzepjal se, otočil na zadních a pak arénu opustili skokem přes nízké hrazení a prchnul do stájí. Dost mě zamrazilo. Na tomto koni jsme měly startovat obě, Petra první den a já druhý. Naštěstí v další jízdě Péťa měla koně 15. Byl to jeden z té čtvrtiny koní, co makal jak má a vedla ho dobře, tak se nám vyhlídky mírně zlepšily. Zbytek tréninku byl celkem napínavý. Pár koní vyskočilo z arény nebo jinak odmítlo spolupráci, jízdy vypadaly místy dost zběsile, několik jezdců mělo opravdu co dělat nespadnout. Korunu tomu nasadil palomimo, který s Maďarkou minul třetí barel a pokračoval přes hrazení dál, zatímco ona vystřelila ze sedla a dopadla rovnou na běžecký ovál, kde zůstala ležet. Takže první účastník World Cupu, kterého odvážela rychlá... Tím naše tréninkové jízdy skončily. Trénink byl ukončen a jelo se do hotelu. Náš plán "uspět co nejlíp" se pomalu měnil na "přežít". Pořadatelé ale přislíbili, že některé koně vymění, aby se předešlo tomu, že zopakují své kousky z tréninku i v závodě.

Obavy z toho, jak to zvládneme, jsme rozháněli na hotelovém bowlingu. Dali jsme si úžasný mezinárodní mač, tolik lidí najednou tam asi nikdy bowling nehrálo a obsluha byla trochu v šoku. Už se rozkoukali i účastnící z ostatních zemí, takže sranda nebyla už jen v té naší partě ale úplně všude.

Večer dorazil Maďarský tým z nemocnice. Marty nedopadla tak hrozně jak to vypadalo, byla potlučená, s límcem kolem krku, ale jinak v pořádku.

Ještě před spaním jsme si donekonečna přehrávaly videa jízd našich vylosovaných koní a spřádaly plán na přežití.

Den čtvrtý

Stadion se pomalu plnil, po oválu pochodovala vojenská kapela, a my dostali instrukce k nástupu na slavnostní zahájení. Bylo to skoro jak na olympiádě . Byla zima a trošku mrholilo, pod košile jsme se navlíkly co to šlo. Dostali jsme přidělenou dívku s cedulí Czech a za úkol mávat na tribuny, hlavně do prezidentské lóže. Zahájilo se sestavou tai-či, pak kluci a bojové umění - v různobarevných oblečkách a s vlajkami to vypadalo opravdu efektně, pak průvod koní a pak jsme šli my seřazení podle zemí. Nastoupili jsme na arénu a za námi následovali koně s vlajkami států. Zahajovací řečnění bylo trochu dlouhé vzhledem k počasí, husinu jsme měli až na patě. Počítali jsme, kolik tak přišlo diváků - a skončili u čísla 5000!

A pak se šlo na to.

Jeli jsme proti Venezuele. Už v tréninku jsme viděli, že hlavně Venezuelan je opravdu dobrý a má dobré časování .

První startovala Petra na našem společném koni č. 14. Vzhledem k včerejšímu výstupu na tréninku nám ho vyměnili za náhradníka č. 16. Sice jsme si ho ani jedna nezkusila, ale podle videí jsme věděli, že by měl být lepší než 14. Taky nechtěl sice startovat, ale nevzpínal se a mimo to, že se tlačil do druhého barelu, vypadal v pohodě. Péťa si ho po pár pokusech o start z opracoviště nakonec do arény přivedla na ruce a za asistence dvou chlapů na něj nasedla, koník se chvilku zadrhnul ale pak svižně vyrazil, první barel ok, na druhý ho Petra chtěla vést na širší nájezd a nechat si víc prostoru. Koně zřejmě překvapilo, že je od barelu v nájezdu nezvykle daleko a tak si to i přes Petry snahu udržet ho na kruhu kolem barelu zkrátil po svém, takže barel plecí sestřelil. Do cíle si jako trofej přivezla vytržený pramínek hřívy - to jak se ho snažila od barelu vyvést, ale hříva se jí připletla do ruky.

V druhém lotu jsem startovala já na hezké tmavé ryzce s výžehem kvítku na pleci. Byla to sympaťačka na první pohled, jak jsem krokovala před startem, zdálo se mi, že se ohýbá hezky a celkem reaguje i na holeně. Odstartovaly jsme bez problémů, první barel dala v pohodě, na druhý se natlačila ale nechala se otěží a holení odstrčit, zadrhla v pohybu a odskočila do strany přesně podle mé pobídky, stálo nás to ale pár desetinek. Doběhly jsme s časem 18.04. To nebylo moc dobré, Venezuelan na ní zajel pod 17. Z kobylky jsem ale měla dobrý pocit. Další jízda na ní by už určitě vyšla super! Problém World Cupu ale je, že už není možnost cokoliv opakovat....

Po prvním dnu nám bylo celkem jasné, že na postup nemáme šanci. Pouze v případě, že Uruguay další den porazí Venezuelu a my Uruguay.

Den pátý

Dopoledne startovala Uruguay proti Venezuele. S napětím jsme sladovaly, jak to dopadne a jestli máme ještě šanci. Uruguayec ale popletl kurz - od prvního barelu mastil rovnou ke třetímu. Naše šance na postup tím naprosto zhasla. Odpolední jízda pro nás už byla vlastně jen do počtu. Nicméně jsme to pojaly tak, že si to prostě užijem - já jsem sice měla toho "shazovače", ale Péťa se moc těšila na patnáctku, co měla v tréninku. Plánovala jak ještě jízdu vylepší a jak to pěkně napálí! Těsně před odpoledním závodem nám rozdali nový seznam koní! Vyměnili prostě koně, že někteří už startovali mockrát a už nemůžou, a vyměnili i Petry č. 15! Část koní stihli přečíslovat, část ne, každopádně teď už nikdo nevěděl na jakém koni kdo jede! Nakonec nám přivedli hnědáka s číslem 22. Před jízdou se jí majitel koně snažil čínsky a rukama - nohama vysvětlit že nemá tahat za otěže ale dát ruku dopředu. Jasnačka přece! Nebyl to tak špatný koník, zajeli to s Petrou v pohodě s časem 17,6. Byla to vydařená jízda. Jen Petra přišla trochu zaražená a ptala se jak to vypadalo. Prý dostala ukrutný spucung v čínštině od majitele 

Vlastně ani jednoho koně, kterého jsme si zkusily v tréninku, jsme pak nakonec závodě nedostaly!

Čekala mě moje poslední jízda, po zmatcích s čísly koní jsem přišla ke čtrnáctce a byl to pořád on . Sedlo nešlo dotáhnout, ale chtěla jsem nasednout a zkusit třmeny a pak sedlo dotáhnout z druhé strany. K mému velkému překvapení jsem se chytla se hrušky a ta se pohnula! Vydrápala jsem se nahoru a zkoušela hrušku - kloktala ze strany na stranu jako joystick! Slezla jsem a začala protestovat, že na tomto sedle nejedu. Snažili se mě volat na start ale odmítla jsem, nejsem sebevrah! Nakonec přinesli jiné sedlo, koně během pár vteřin přesedlali a už mě strkali nahoru. Znovu jsem zaprotestovala, že tento kůň nestartuje a chci si ho na arénu odvést. Majitel koně to pochopil, chvilku se halasně handrkoval s doormanem a pak vedl koně se mnou. Uprostřed arény mi ho držel, ale hned jak jsem dosedla, pustil, a kůň vyrazil mohutným skokem vpřed. Po cestě k prvnímu barelu jsem si alespoň strčila nohu do třmenu. Bylo to dost rychlé, rychlejší než moje reakce, takže jsem nestihla si koně na první barel připravit a ohnout včas. První barel jsme obkroužili jako zaoceánský parník, ale to už se blížil druhý. Slyšela jsem holky, jak na mě řvou "ruku nahoru", což jsem se snažila také udělat ale nějak to nešlo. Hříva! Sakra! Spolu s otěží jsem držela pořádný pramen, co fakt vytrhnout nešel . Plecí jsme sklátili barel přesně jako Petra minulý den a já se začla smát.

Tím pro nás jízdy skončily a dál jsme byly na World Cupu v roli diváků.

Den šestý

Dopoledne se jelo čtvrtfinále. Řady koní značně prořídly, takže čísla už nikdo neřešil. Bylo vidět, že koně začínají mít dost. Někteří před závodem dostávali infuze, aby ještě vůbec chtěli běžet. Fandily jsme ostošet, z Evropských států zbyla pouze Itálie. Fandění jsme si pořádně užívali. A taky focení - i když jsme se chtěli vyfotit jen společně, pořád k nám někdo chodil a chtěl se fotit - naše česko-slovensko-polská parta holek byla zřejmě pro Číňany mimořádně exotická. Úsměv jsme už asi měly trvale na ksichtech zatuhlý a přesně podle komentáře Iwonky "já mám z toho úplně suchý zuby" 

Na odpolední semifinále a následovné finále jsme se těšily. A bylo na co! Byla to opravdu přehlídka excelentních jízd na o dost míň excelentních koních. Ti už totiž byli tak zdecimovaní, že nebylo moc z čeho vybírat a do finále dokonce nasadili některé z těch co byli po tréninku vyřazeni.

Nebyla nouze o kaskadérské scénky - ono sedlo, co s ním pár jezdců během předchozích dní opustilo hřbet koně (nebo málem opustilo) se opět objevilo pod dívčinou ze Singapuru. Odplachtila hned při první otočce a dost si natloukla.

Také sporné okamžiky nastaly. Bylo zakázáno dotýkat se koně před podbřišníkem - a co se Brazilce nestalo - při doběhu do cíle plácla koně po krku! Nastalo obrovské zjišťování zda plácla nebo ne, rozbor videozáznamů a fotek, až dospěli k závěru že plácla do sedla. S Petrou jsme se však shodly, že jsme zcela zřetelně obě slyšely mlasknutí ruky o zpocený koňský krk.

Naši favoriti z Itálie ale do finále nepostoupili. Denis sice zajel nejrychlejší čas celého World Cupu, na postup to ale nestačilo. Časy byly opravdu hodně těsné a týmy předváděly téměř vyrovnané jízdy. Rozhodovaly opravdu setiny!

A tak jsme byli svědky jihoamerického duelu Venezuela-Brazílie. Bruna a Mateo předvedli, že jsou opravdu jedničky a skvělý tým. Radost z vítězství měli obrovskou. World Champion 2013 se zaslouženě stala Brazílie!

Večerní předávání ocenění a následná společná party bylo bezvadné. Všichni odsouhlasili, že tento World Cup byl opravdu vyjímečný . Nový systém se v zásadě osvědčil, jen bude třeba vychytat mouchy a hlavně dodat víc koní. A co se týče nových kamarádství, předčil tento World Cup všechny ostatní. Nikde jinde nebylo tolik jezdců z tolika zemí takto semknuto pohromadě a neužilo tolik společné zábavy. A pokud vše vyjde, tak se Čína stane organizátorem World Cupu i příští rok!

Tak se máme na co těšit!

Pár organizačních věcí na závěr aneb co vyplynulo z jednání členských států:

1. World Cup 2014 bude opět v Číně.

2. Jelikož se mateřská NBHA ve Spojených státech rozhodla registrovat pouze členské země, které mají min. 500 členů, a těm pak zpřístupnit počítání bodů do společného žebříčku a následně možnost účasti na NBHA Finals v Oklahomě, bude pod záštitou Itálie za tímto účelem založena Evropská Barelová Federace EBHF. Ze společných mezinárodních závodů vznikne v rámci EBHF možnost kvalifikovat se na NBHA Finals i pro jezdce ostatních evropských států. Nebude ale hradit účast jezdců na NBHA Finals. Systém ještě bude dopracován.

3. Itálie jakožto nejsilnější evropský stát pro Barrel Racing se bude snažit podpořit ostatní menší země a umožnit jim lepší podmínky pro start na italských závodech. Zejména se jedná o Evropský Šampionát konaný každý květen v Reggio Emillia. Podpora bude např. formou bezplatného ustájení, aby tyto závody byly finančně dostupnější i pro mimoitalské jezdce.

FOTOGALERIE
text: Kristýna Tesařová