WORLD CUP: BRAZÍLIE 2016

Den první byl pro český tým ve znamení odpočinku a aklimatizace. Dorazili jsme jako úplně první a měli jsme tak den k dobru, kdy jsme se v pohodě zabydleli a měli jsme oproti ostatním alespoň možnost vyrazit na malou procházku do ulic blízkého městečka Proto Feliz. Za celý týden to byla jediná "volná zábava", kterou jsme za ten týden měli možnosti zažít. Následující dny byl totiž program jednoznačný - barely, barely, barely!

Postupně přijížděly další týmy a nastalo tak velké vítání a seznamování. Některé týmy bohužel z různých důvodů nemohly dorazit, a tak se nakonec na letošním WC sešly týmy z dvaceti zemí světa. Na společném meetingu jsme se dozvěděli pravidla a také určité organizační změny týkající se vedení a nové vize světové barelové asociace.

Když jsme následující den spatřili ranč, kde se soutěž koná, spadla nám čelist. Pojem ranč tady nabral úplně jiný rozměr - mnohem větší. Všechno bylo zkrátka ohromné. Nekonal se tu jen samotný WC, ale naopak WC byl součástí takzvaného "Super týdne barrel racingu". Byla tu velká spousta koní a jezdců a bylo opravdu na co koukat.

Jen co jsme vkročili do arény, zhlédli jsme jízdu jakéhosi Brazilce. "To snad není možný, to je jak ve zrychleným režimu", říkala jsem si v duchu. A to byla prosím podle všeho teprve tréninková jízda! Čelist mi spadla podruhé. Zírali jsem na to jako paralyzovaní. Pro představu, jejich aréna na šířku měla asi takový rozměr jako většina arén u nás na délku (těch větších). Koně tak měli možnost se pořádně rozběhnout a zároveň měli dostatečný prostor na dojezd. To, že povrch neměl chybičku, asi není třeba zdůrazňovat. Kvalitní povrch je prostě základ kvalitních závodů.

To, že se jedná o tréninkové jízdy, jsme soudili zejména podle toho, že všichni jezdili v kšiltovkách. Bylo jen pár jedinců, kteří měli na hlavě klobouk. Ovšem posléze jsme zjistili, že klobouky na hlavách nepřibývají, a že tady v kšiltovkách i závodí. Trošku jiný dress code, než na jaký jsme zvyklí. Moderátor navíc mluvil jen portugalsky, takže jsme nerozuměli ani slovo a nebyli jsme si vždycky jistí, jaká soutěž, respektive soutěž jaké kategorie, se právě na aréně koná. Dokonce ani náš závod, mezinárodní závod, nebyl komentovaný v angličtině, což byla pro nás trošku zrada. V prvním kole Vláďa ani nevěděl, že už má startovat, protože v portugalštině, navíc v tomto moderátorsky zrychleném podání, bylo skoro nemožné postřehnout i své jméno. :-D

Pravidla byla stejná jako na WC v Mexiku. Tento systém hodnocení se osvědčil, a tak nebyl důvod jej zásadně měnit. Kromě nejlepšího týmu se však měl hodnotit také nejlepší jezdec. Tady už se pravidla maličko měnila. V týmovém hodnocení rozhodovaly nejlepší dva časy obou jezdců, které se sečtou, a z toho vzejde pořadí týmů. Nejhorší čas každého jezdce se škrtal. V individuálním hodnocení se sčítaly všechny tři časy. Šlo tedy o to, zajet tři co nejlepší čisté jízdy. Jezdilo se tři dny, každý den jedno kolo, pokaždé na jiném koni. Čas na opracování a seznámení s koněm byl přesně tři minuty.

Koníci, kteří byli vyčleněni na naši soutěž, byli předvedeni na ruce a viditelně očíslováni, aby nemohlo dojít k jakékoli záměně. Poté se losovali a přidělovali koně každému týmu. Na Kristýnku vyšli koně číslo 2, 4, a 6, na Vláďu pak 3, 5, a 7. Byli to koníci vesměs menšího vzrůstu, což Kristýnku zpočátku trošku znepokojilo, jelikož oba její závodní koně jsou podstatně vyšší. Obzvlášť koník číslo 3 si od nás vysloužil přezdívku poník, ale nutno dodat, že opravdu povedený. S Vláďou zaběhnul luxusní čistou jízdu se super časem a bylo vidět, že si ji i Vláďa i poník užili. Kristýnka se nezalekla a za tři minuty před startem rozvážně a precizně opracovala svého přiděleného koně. Jela na něm jako úplně první, takže neměla možnost vidět ho pod jiným jezdcem a přesto zajela perfektní čistou jízdu s výborným časem. Spousta jezdců shodila barely. Shozený barel na WC neznamená "no time", ale připočítává se 5 trestných vteřin.

Po prvním závodním dni tedy český tým odcházel z arény ve skvělé náladě. Bylo to dobře našlápnuté, po prvním dni byl český tým na čtvrtém místě.

Další den dopoledne jsme přijeli na arénu, kde se se stále "barelovalo". Jako by se snad ani neskončilo. Stále stejná hudba, stejný moderátor, stejná atmosféra. A tak jsme čekali, až přijde řada na náš závod. Mezitím jsme obešli několikrát prostory kolem arény, abychom zjistili, že se tu nachází minimálně další dvě velké venkovní jízdárny, boxy pro ustájení asi tří stovek koní a žasli jsme nad obrovskými soupravami s přívěsy pro koně, které byly zaparkované všude kolem.

Náš závod namísto odpoledne startoval až kolem sedmé hodiny večer. Jako první jela Kristýnka. S první otočku si poradila skvěle, přestože bylo vidět, že má s koníkem dost práce. Na druhý barel najela pěkně, ale bohužel koník v poslední chvíli, kdy už mu Kristý povolila otěž do obratu, doslova spadnul dovnitř a barel shodil. Třetí otočku zvládli dobře a do cíle pádili, jak jen to šlo, ale pět trestných vteřin se k jinak skvělému času bohužel tak jako tak připočetlo. Vláďa jel svou druhou jízdu se šimlem, který vypadal docela nervózně. První obrat zvládli dobře. Jak jsme vypozorovali, většina koní měla problémy s druhým barelem. To, jak ho dvojice zvládla, bylo často rozhodující. Vláďa měl na druhém barelu spoustu práce, dokonce se barel zakymácel, ale zůstal stát a Vláďa pokračoval na třetí barel. Ovšem jen na jedné otěži. U druhého sudu se mu totiž podařilo přehodit si otěž přes hlavu koně. Přesto šímlíka kolem třetího barelu bezchybně otočil a s jednou otěží metelil do cíle. Naštěstí byl dojezd opravdu docela dlouhý a prostorný a většina koní se tvářila tak, že ví, že se na konci brzdí a nelítá skrz hrazení. Vláďovi se tedy naštěstí podařilo koně v cíli bezepčně zastavit, byť jen s jednou otěží. Výsledný čas byl skvělý! Ačkoli českému týmu přibylo pět trestných vteřin, neztráceli jsme naději. Pořád byla veliká šance na úspěch. Spousta jezdců shodila barel nebo měli "no time", většinou za nedodržení paternu. Po druhém dni se Kristý a Vláďa stále drželi na šestém místě.

Třetí den jsme opět přijeli na arénu už dopoledne, ačkoliv se náš závod jel až večer. Nebylo však na výběr. Aréna byla vzdálená od hotelu asi hodinu jízdy autobusem. Areál už jsme měli několikrát obhlídnutý. Už nás přestalo bavit obdivovat i místní faunu a floru v podobě leckdy opravdu zvláštních rostlin. I palmy místo jabloní ve výběhu nás už přestaly fascinovat. Jízdy Brazilců, které mi první dny připadaly jako by byly zrychlené, mi najednou připadaly nekonečné. Dokonce i shopy, kde všechno hrálo barvami a třpytilo se do dálky už nás s Kristý lehce omrzely. Všechno už jsme měly prošlé a vyzkoušené asi tak tisíckrát. Dokonce se nám postupně začínaly líbit věci, které jsme první dny zavrhovaly. Takový vliv má čekání, když nemůžete dělat nic jiného, pěkně provětrá peněženku :-D. A tak jsme stále čekali a čekali a čekali... Vláďa ten den prakticky prospal na sedačce v zázemí koutku pro jezdce NBHA, protože klimatizace a velký teplotní rozdíl mezi horkým dnem a chladným večerem s jeho imunitou dost zacloumaly a způsobily, že poslední kolo jel s horečkou a ucpaným nosem.

Čekal na něj asi nejtěžší kůň ze všech tří, které měl přidělené. Alespoň to tak vypadalo soudě podle jízdy zkušeného jezdce z Argentiny, který s koněm zajel sice čistou jízdu, ale kvůli velkým obratům měl čas přes 22 vteřin. Při opracování se ho Vláďa snažil hodně uklidňovat a pokud možno uvolnit. Koník byl jak "hopík". Na startu péroval, jako kdyby měl místo zadních nohou pružinky. První barel zvládli, i když bylo vidět, že má Vláďa plné ruce práce. Druhý barel se opět zakymácel, ale zůstal stát, a třetí už si Vláďa ohlídal a dojel v perfektním čase. Měl to za sebou a s velkou úlevou vydechl. Kristýnky třetí jízda bohužel nedopadla, jak by si přála. Už při opracování cítila, že sedlo na koní nesedí. Znovu se ho snažila dotáhnout, ale víc už zkrátka nešlo a sedlo na koni pořádně nesedělo. Bylo to znát už při nájezdu na první barel, kde Kristýnka musela řešit nejen koně, ale i to, aby se nesesunula k zemi. První barel bohužel padnul k zemi a pochopitelně souhrou všech těchto faktorů i nájezd na další barel nebyl optimální. Přesto Kristý jízdu nevzdala a dojela s platným časem.

Nakonec z toho bylo pro český tým 13. místo.

Světovými šampiony se stali nenápadní kluci z Uruquaye. V individuálním hodnocení jezdců zvítězila holčina z Paraquaye. Vláďa Šedivý díky svým třem čistým jízdám a skvělým časům skončil na 4. místě! Před ním byl už jen Brazilec a Uruquayec. Stal se tak nejlepším jezdcem z Evropy!

Myslím, že se dá bez pochyby říct, že letošní World cup byl pro Českou republiku obzvláště úspěšný. Za výsledky se rozhodně nemusíme stydět, a jestli doteď někdo nevěřil, že jsme pro ostatní země konkurencí, věřte, že po tomhle ročníku pocítil opak. 

Tým: Kristýna Tesařová, Vladimír Šedivý a Iveta Šedivá. 

Text: Iveta Šedivá